„Velmi mě to obohacuje,“ říká paní Ševítová o dobrovolnictví

Setkali jsme se s dobrovolnicí paní Libuší Ševítovou, abychom si společně popovídali o jejích zkušenostech s dobrovolnictvím v Domově u fontány. Paní Ševítová je jednou z dobrovolnic, kterou Dobrovolnické centrum Charity Přelouč nominovalo na Galavečer oceňování organizovaný Koalicí nevládek Pardubicka. 

Paní Ševítová podepsala dohodu o dobrovolnické činnosti před necelými 2 roky. Dochází pravidelně do Domova u fontány, kde měla hned od začátku 2 klientky. Jedna z nich před rokem zemřela a paní Ševítová jí byla oporou v posledních dnech. I když se znaly krátce, měly k sobě hned od začátku blízko. Druhou paní navštěvuje pravidelně nadále, povídají si a vzpomínají. K tomu pomáhá další seniorce v domácnosti, která je těžce nemocná a nemá zde příbuzné. Doprovází jí na nákupy, k lékařům, v neděli jí nosí svaté přijímaní. Paní Libuška je „andělem“ pro ty, které navštěvuje (jak jí klientky rády nazývají) a jsou za její čas moc vděčné. (oficiální znění nominace, pozn. redakce)

Jak jste se dostala k dobrovolnické činnosti v Domově u fontány?

Přes paní Zdenku Kumstýřovou, ale už si přesně nepamatuji, jak k tomu došlo. 

Dobrovolnické centrum Charity Přelouč nabízí různé možnosti dobrovolnictví. Z jakého důvodu jste se rozhodla věnovat část svého volného času právě seniorům?

Rozhodla jsem se proto, že ten život třeba nemají jednoduchý, když třeba nemají vlastní děti…, že jim to stáří svoji přítomností zpestřuji a dělám jim radost. Aby to staří měli bohatší.

Podělejte se s námi, jak nejčastěji trávíte společné chvíle s klientkou Domova.

1x za týden docházím za klientkou. Většinou si povídáme o všem možné nebo klientce čtu.

Jako dobrovolnice v Domově u fontány jste zažila také úmrtí klientky, kterou jste navštěvovala. Bylo pro Vás těžké se s touto situací vyrovnat?

Nebylo to pro mě těžké. Spíše jsem měla radost, že se paní stačila včas vyzpovídat a přijmout svátost, že odcházela očištěná, v klidu.

Ani tento nelehký zážitek Vás neodradil od toho, abyste ve chvílích svého volna do Domova i nadále docházela a věnovala se další seniorce. Prozraďte nám, co Vám dobrovolnictví dává, že se mu již 2. rokem věnujete?

Velmi mě to obohacuje. Mám radost, když klienti jsou na sklonku života, že si mohou urovnat svoje vztahy, připravit se na odchod. To mě naplňuje, když jim v tom mohu pomoci. Co jiného dát starému člověku, než aby se očistil a smířil se svými bližními. Aby si stihnul dát život do pořádku než odejde z tohoto světa, což je důležité.

Je možné, že některý z čtenářů tohoto rozhovoru také přemýšlí o dobrovolnictví. Proč by do toho měl jít a je něco, co byste mu do začátku poradila?

Já si myslím, že by každý člověk mohl jednu hodinu týdně věnovat opuštěným osobám. Má to smysl, ono se mu to vrátí v dobrém. Je to smysluplně a dobře využitý čas, jak pro dobrovolníka, tak pro daného klienta.

Děkujeme za rozhovor.

Na závěr s Vámi sdílíme, co o dobrovolnici sdělila klientka Domova, kterou paní Ševítová navštěvuje.

 „Svoji dobrovolnici znám už dlouho, její tchán byl můj šéf, když jsem chodila do zaměstnání. Je to pro mě velice příjemné, když za mnou dochází, někdy mi čte, někdy si povídáme nebo jdeme na procházku do zahrady. Dělá mi radost, že za mnou dobrovolnice pravidelně dochází. S paní Ševítovou jsem velice spokojená.“
print

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.