Přinášíme Vám rozhovor s pečovatelkou našeho Domova, která letos získala Cenu sympatie

Před osmi lety do našeho Domova nastoupila paní Jana Kučerová, aby zde pečovala o naše klienty. Ti si ji velmi rychle zamilovali a nebylo divu. Paní Kučerová je vždy pozitivně naladěná a pro klienty by udělala snad vše, co jim na očích vidí. Máme proto velkou radost, že se jí letos dostalo krásného ocenění, kdy byla v rámci projektu Cena kvality v sociální péči vybrána z mnoha nominovaných a získala Cenu sympatie. 

Nyní Vám s paní Kučerovou přinášíme rozhovor. 

Paní Kučerová, Vy se již mnoho let pomáháte starat o blaho našich klientů. Prozraďte nám, proč jste se před více jak 25 lety rozhodla, že chcete svůj profesní život zasvětit právě profesi pečovatelky?

To byla „náhoda“. Když jsme se v roce 1991 přestěhovali do Chocně, hledala jsem práci. Ale ani na pracovním úřadě nebyla žádná vhodná nabídka. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Zkrátka souhrou okolností jsem se dostala k práci v pečovatelském domě. Tohle povolání si mě „našlo“. Zjistila jsem, že ráda pomáhám. Že mě těší, když alespoň na chvíli jsou lidé kolem mě spokojení. Měla jsem dobrý pocit, že dělám něco užitečného a že mi to  jde. Později jsem už cíleně hledala práci v sociálních službách. Proč senioři? Asi proto, že jsem nepoznala své prarodiče (zemřeli dřív, než jsem se narodila). Jako malá jsem záviděla svým kamarádkám, že mají u babičky nebo u dědečka pěkné zázemí.

Vaši kolegové říkají, že Vás za celou dobu, co u nás pracujete, nezažili rozzlobenou. Jak to děláte, že jste pořád tak dobře naladěná? Přeci jen vykonáváte práci, která je velmi emočně náročná.

Rozzlobit se umím, některé kolegyně to vědí. Pak mě to hodně mrzí. Naštěstí to nebývá často. Myslím si, že člověk je na světě, aby dělal dobré věci a neškodil druhým. Tak když se ráno probudím, prosím, aby moje myšlení, schopnosti a činy přispěly k šíření Dobra.

Rozhodla jste se oddálit odchod do důchodu, abyste mohla i nadále zajišťovat péči o naše klienty. Čím vším je pro Vás práce pečovatelky v Domově u fontány a co Vás na ní nejvíce těší?

Možná, že jsem pro někoho divná. Pečování je pro mě dobře využitý čas. Těší mě, že ještě patřím do týmu, který dělá smysluplnou práci.

Podělte se s námi o nějaký krásný zážitek s klienty, který jste v poslední době zažila.

Nečekejte něco velkolepého. Pro mě je krásným zážitkem, když jsou klienti spokojení. Tak třeba nedávno mi klientky z našeho oddělení nadšeně vyprávěly, jak si pěkně popovídaly s aktivizační pracovnicí o nadcházejícím adventu a přípravách na Vánoce. Nebo mi nedávno večer jeden klient řekl: „To jsem rád, že jste tady. Vy umíte ten polštář tak pořádně naklepat. To se mi zas bude dobře spát.“ Maličkost, ale mě těší.

 Blíží se Nový rok 2019. Vy prý máte pro své kolegy vždy připravená malá novoroční překvapení doplněná o citát. Který citát patří mezi Vaše nejoblíbenější?

Tak třeba od neznámého autora: „Věř tomu, kdo Tě nezklame a nezklamej toho, kdo Ti věří“.

Letos jste byla z mnoha nominovaných vybrána a získala jste Cenu sympatie. Co pro Vás toto ocenění znamená?

Syn mi řekl: „Mami, to je, jako když sportovec vyhraje mistrovství republiky.“ Je to významné ocenění a vážím si toho. Touto cestou bych chtěla poděkovat těm, kteří mě nominovali. Hlavně paní ředitelce Danuši Fomiczewové a vedoucí našeho oddělení paní Martině Šťovíčkové. Už jsem to řekla několikrát, že toto ocenění není jen pro mě, ale zaslouží si ho celý náš tým. Sama bych to nedokázala. Určitě je toto ocenění povzbuzením, že naše práce má smysl a že stojí za to, dělat ji co nejlépe. 

Prozraďte nám na závěr, co Vás kromě Vaší práce dělá šťastnou?

Určitě se raduji z rodinné pohody, z úspěchů dětí, z naší první vnučky Anežky (4 měsíce). Radost mám z rozkvetlých květin, pěkné mrkve, rajčat nebo brambor, které vyrostly na zahradě. Těší mě procházky po lese s manželem a psem Bertíkem. Cestování po Čechách. Ráda zpívám. A taky, že patřím ke společenství lidí, kteří jsou věřící křesťané.

Děkujeme za rozhovor.

print

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.